Do zápasů o záchranu chceme jít naplno, shodují se Šidlík s Veberem
Plán zněl jasně: porazit Dány a nachytat v nedbalkách jednoho z trojice favoritů USA, Kanada, Finsko. První bod se povedl, ten druhý nikoliv. Český tým tak bude hrát znovu jen o udržení v elitní skupině. „Soupeř byl dnes hratelný, ale my jsme nebruslili, nedohrávali jeho hráče,“ smutnil kapitán Petr Šidlík po prohraném úterním duelu s Finy (2:6), který definitivně zmařil české naděje na čtvrtfinále.
Ani proti Finům to nevyšlo. Jste hodně zklamaní?
Do turnaje jsme šli s tím, že chceme uspět a postoupit do čtvrtfinále. Já podobnou situaci letos zažívám už podruhé, loni se nám šampionát také nepovedl. O to je zklamání horší.
Co chybělo k tomu, abyste alespoň jedno utkání proti favoritovi zvládli?
Měli jsme vyhrát už včerejší zápas s Kanadou. Kdybychom makali po celých šedesát minut, podařilo by se nám to. Jenže my sice prvních deset minut hráli parádně, ale pak jsme od toho upustili. Vyrobili jsme hloupé fauly, které dostaly Kanadu do přesilovek a pak i do vedení. Finové byli dnes rovněž hratelní, ale my jsme nebruslili, nedohrávali je. Přeskakovaly nám puky, vůbec se nám nedařilo zpracovat přihrávku.
Nakolik těžké bude motivovat se do zápasů o záchranu?
Půjdeme do nich naplno. Svádí to k tomu, aby člověk taková utkání podcenil. Ale to, věřím, nehrozí. Všechny mančafty na mistrovství jsou velmi vyrovnané. Vždyť takoví Švýcaři hrají skoro stejně jako Kanada. Všechno jde dopředu, špička se vyrovnává. Ve skupině o záchranu musíme hrát dobře odzadu, tvrdě napadat a především bruslit.
Jak vnímáte, že jste reálně na úrovni Švýcarska a nečníte nad ostatní týmy jako generace před vámi?
Podle mě je to v přístupu hráčů. Třeba v Kanadě je to úplně jiné. Každý do toho jde naplno, dře a dělá to pro sebe. Tady se to někteří snaží ošidit, když se trenér nedívá. Nebudu jmenovat, ale na některých klucích nevidím odhodlání reprezentovat Českou republiku a hrát se lvem na hrudi. Nedávají do toho srdce.
Trenér Veber: Soupeř nám vždy odskočil po individuálních chybách
Hlavní trenér českého týmu Jiří Veber šetřil po posledním utkání v základní skupině emocemi. Duel s Finy hodnotil věcně, stejně jako vyhlídky svých svěřenců v zápasech o udržení. „Někteří hráči si jdou na led jen zahrát, což je prostě špatně. Musí mít chuť,“ uvedl bývalý reprezentační obránce.
Trenére, jak hodnotíte vystoupení vašeho týmu základní skupině?
Chtěli jsme vyhrát úvodní zápas s Dánskem a poté překvapit proti jednomu z trojice favoritů USA, Kanada, Finsko. To se nám nepodařilo, takže to bereme jako neúspěch. Tím pro nás ale turnaj nekončí, musíme se připravit na další zápasy ve skupině o udržení.
Zřejmě se budete snažit ve zbytku turnaje zanechat co nejlepší dojem, viďte?
Jistě. Už jsem to říkal i klukům v kabině: nechci hodnotit, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme s Finskem. Chci ale přijít do kabiny a vědět, že se všichni můžeme vzájemně podívat do očí a říct si, že jsme na ledě nechali všechno a šli za tím. Ať byl výsledek jakýkoli.
Vaše utkání v základní skupině skončila jednoznačným výsledkem. Cítíte zpětně, že byla šance nějaké z nich urvat?
Já jsem pořád přesvědčený, že ano, ale když to budu tvrdit s ohledem na naše výsledky, budu za blázna. Vím, ve kterých momentech se ta utkání lámala. Byly tam individuální chyby, velká nedisciplinovanost. Ať už proti USA, Kanadě nebo Finsku. Často jsme se drželi soupeři na dostřel, ale po chybách a následných oslabeních jsme inkasovali a protivník odskočil na vysoký rozdíl.
V čem jsou vlastně soupeři lepší, než čeští hokejisté? V čem naši zaostávají?
Nevím, jak bych to řekl. Jsou úplně stejní, jako naši hráči. Z masa a kostí. Ale když jdou na led, tolik nad tím nepřemýšlí. Někteří naši hráči si tam jdou jen zahrát, což je prostě špatně. Musí mít chuť. Zdá se mi, že když jsme na kotouči, nejdou nám nohy.
Je porovnatelná individuální kvalita českých hráčů s těmi z Kanady, USA nebo Finska?
Nechtěl bych porovnávat individuální vyspělost. Týmy Kanady nebo Finska jsou schopny nás přečíslit, protože do toho jdou a bruslí. Nám to ale nejde. Když to po hráčích vyžadujeme, dlouho nám to trvá a jsme schopni to předvést třeba jen jedenkrát za třetinu a nebo taky vůbec. Jenomže u našich soupeřů to vidíte pořád, navíc jsou schopni nám z takových situací vstřelit gól. Tohle do kluků musíme dostat už na klubové úrovni.
Tam je tedy zakopaný pes?
Myslím, že nad tímhle bychom se měli zamyslet, ale je to práce nás všech trenérů. Hokej se posunul, dnes je úplně někde jinde. I když má někdo nějakou dovednost a v některých ohledech vyčnívá, musí mít zažité základní věci co se týče pohybu. Musíme k tomu hráče nutit na úrovni extraligy staršího a mladšího dorostu a juniorů.
Jaký bude boj o udržení v elitní skupině?
Když nás nebude zdobit nasazení a vůle, nemůžeme porazit nikoho. Tohle prostě do hry musíme dát. Jsem přesvědčený o tom, že máme v kádru šikovné hráče, ale tyhle základní prvky moderního hokeje musí vyznávat. Budeme-li to tam mít, můžeme porazit kohokoliv i ze špičky, byť ne třeba dlouhodobě.
Nejlepší brankář: Collin Olson (USA)
Nejlepší obránce: Matt Dumba (CAN)
Nejlepší útočník: Filip Forsberg (SWE)